středa 24. srpna 2022

O zdravém národním hospodářství

Je již ze všech stran slyšet skřípot zadírajícího se soukolí současného globálního socioekonomického systému. Již z něj vypadávají jeho součásti a normálním lidem tento systém stále méně přináší a stále více si od nich bere. To jsou neklamné znaky blížícího se rozpadu tohoto systému.

Globalizace je totiž objetivní, ale její způsob je zcela subjektivní. Proto současný stav vyhovuje pouze hrstce těch, kteří jej vytvářeli a udržují jej čistě ve svůj prospěch. Zdravá globalizace totiž vychází ze zdravých národních hospodářských systémů. Povězme si nyní, jak takový zdravý národohospodářský systém vypadá.

Principy zdraví

Předně je dobré si uvědomit, že nemocní lidé nic nevytvoří a bez pomoci mnohdy ani nepřežijí. Obdobně je to s národním hospodářstvím. jelikož nežijeme jako lidé v uzavřeném prostředí a působí tak na nás různé vlivy, je patrné, že je nezbytné pochopit tyto vlivy a naučit se jim přizpůsobit, aniž by tím utrpělo právě ono zdraví. Tak v případě lidského fyzického zdraví funguje přirozená imunita dosažená díky našim kontaktům s různými parogenními organismy v našem okolí. Umělá izolace od takového prostředí imunitu ničí a výsledkem je chronická nemoc. Bezohlednost nemocných pak hrozí nákazou lidí v jejich okolí.

Národní hospodářství je založeno na lidské činnosti. Jak tedy mají tyto činnosti vypadat, aby bylo národohospodářství zdravé? Předně, každý člověk by si měl uvědomit, že pokud sám nepřispěje k celku, nemůže od celku nic očekávat. Tato záporná zpětná vazba by měla každého člověka přivést k práci pro celou společnost. To znamená, že práce každého z nás by měla vést k celospolečenskému prospěchu jako jeho dílčí složka. Pokud se tak budeme chovat všichni, každý svým dílem přispěje k celospolečenskému prospěchu. Má-li z naší činnosti prospech celá společnost, znamená to, že svůj díl prospěchu čerpáme i my, neboť jsme k němu svou činností přispěli. kdo však svou činnost zaměří pouze na svůj osobní prospěch, snadno zklouzne k bezohlednosti a činí na úkor jiných lidí, jakoby šířil svou nákazu. Národohospodářské zdraví tedy vyžaduje, abychom všichni budovali jeho imunitu tím, že poskytujeme svá díla všem, kdo o ně mají zájem za pro ně dostupných podmínek. Obecně platí, že všechny nástroje by měly být každému člověku k dispozici zdrama a platit by se mělo pouze za to, co použitím těchto nástrojů vznikne. Tak v současnosti funguje celý svět otevřeného softwaru, jehož licence garantují právo nabývat tyto nástroje bezúplatně.

Dalším důležitým prvkem zdravého národohospodářství je jeho strategické řízení. To přísluší těm z nás, kdo mají potřebné vědomosti a schopnost tvůrců koncepcí, jež přetavují v dynamicky adaptovanou strategii při zachování směru a cíle, tedy cílového vektoru. Stratégové ke svému odpovědnému řízení potřebují spoustu informací. Klíčovou informací je zde informace o dostupných zdrojích. Známe-li, kolik jakých nezbytných zdrojů můžeme využít pro naši národohospodářskou činnost, snadno pak o tyto zdroje opřeme svoji strategii a tu pak v tomto parametru nemusíme měnit. Je tedy zřejmé, že strategické řízení vyžaduje informační podporu. Vytvořit spolehlivý a informačně obsažný podpůrný subsystém není jednoduché, ale není to ale nic nemožného. Závisí to na bilancování dostupných přírodních zdrojů, kvalifikovaných lidských zdrojů a také zdrojů finančních. Tyto zdroje přitom musí být v rovnováze, jinak se z podpůrného subsystému stane nákladý žok selhávající ve své systémové funkci. Dnes se neobejdeme bez náročného ověřování zdrojových údajů, protože současná globální moc je založena na exkluzivním přístupu k těmto zdrojům na úkor všech ostatních. bez takové parazitní globální moci však bude možné snadno všechny zdroje informací řádně ověřit bez rizika záměrných lží a podsouvání nesprávných údajů.

Národní hospodářství vyžaduje, aby byl stát nezávislý. Státní nezávislost není samoúčelná a nebrání členství tam, kde platí pravidla vzájemného respektu, smluvní rovnosti a společné prospěšnosti. Jde jen o vyšší úroveň národních principů sunáležité lidské společnosti. Suverénní stát má právo nejen kontrolovat, za jakých podmínek vstupuje do prostředí mezinárodního obchdu, ale také neuzavírat smlouvy, která by znamenaly rozpor s národními a lidskými zájmy. Pouze suverénní stát může provádět vlastní nezávislou rozvědnou činnost, která je pak jediným a autentickým zdrojem informací pro strategické řízení národního hospodářství. Současné "tajné" služby ČR jsou pouze prodlouženou rukou cizích parazitních zájmů.

Podniky jako páteř národního hospodářství

Každý podnik v národním hospodářství funguje hybridně. Částečně je řízen vlastními řídícími osobami a částečně je povinen respektovat strategické mantinely národního hospodářství. To účinně brání ztrátám z provádění týchž činností bez rozdílu kvality a kvantity produkce, ze zahajování činnosti mimo strategický rámec a tedy v konečném důsledku činností neefektivních a z činností s negativními externalitami včetně externality z omezených zdrojů. Jsou-li zdroje omezeny, což je typické, je nezbytné při hledání jejich posílení omezit produkci na zdojově rovnovážnou. To vysvětluje, jakým způsobem má strategie národního hospodářství zajišťovat stabilitu a předvídatelnost rozvoje. Právě stabilita a předvídatelnost jsou základní požadavky každého poctivého podnikatele, který své podnikání bere jako živnost a současně službu pro své zákazníky, čímž dokáže pracovat s uměřeným ziskem. Rozvoj je zde chápán s ohledem na omezené zdroje jako rozvoj intenzivní na základě zdrojově nenáročných technologií a kvalitativní místo kvantitativního.

Podniky financují jejich zákazníci. Současně lze plně využít disponibilních platebních nároků zakladatelů jako primární investice. Vzhledem k tomu, že každý produkt ponese informaci o svém složení, funkčnostech a kvalitě (trvanlivosti), zákazníci budou míte bezprostřední přehled o tom, co si hodlají koupit. Tím také získají údaje k posouzení oprávněnosti prodejních cen. Obdobně tomu bude u služeb. Poptávka po něčem, co nelze v daný okamžik zdrojově zajistit, nebude uspokojena do doby, dokud nebudou zdroje k dispozici. Zdrojová stabilita je základní princip zdravého národního hospodářství.

Cíle každého podniku bude co nejlépe posloužit zákazníkům při respektování národohospodářské strategie. To znamená, že svůj majetek a své zdroje bude spravovat tak, aby tento cíl byl naplněn a současně aby mohl být naplňován dlouhodobě formou reinvestic do výrobních technologií, které jsou zdrojové úspornější a současně umožňují kvalitnější produkci.  To znamená uplatnění principů řádného hospodáře. Osobní spotřeba vedení podniku nemůže představovat hlavní ani vedlejší cíl, ta může být pouze důsledkem dobré práce vedení podniku i jeho zaměstnanců.

Ačkoli na formě vlastnictví nikdy nezáleží, neboť vše je v lidech, národní hospodářství vyžaduje nezbytnou míru strategicky významných podniků ve státním, resp. národním vlastnictví. Stát jako vlastník státních podniků a správci národních podniků musí být reprezentováni lidmi osobně odpovědnými za řízení techto podniků. Jejich kvalifikace vyžaduje plnění nejvyšších odborných a mravních standardů. Takové podniky vyjadřují celospolečenský zájem na jejich produkci. Patří sem obory jako je obranná zbrojní výroba (je-li to vůbec nutné), veřejná doprava, energetika, zásobování pitnou vodou a základní (trojstupňová) vzdělávací soustava.

Pro potřeby národního hospodářství je nezbytné vytvářet příslušné vzdělávací obory. To umožňuje dlouhodobý strategický charakter národohospodářství. Pro vytváření osobností národohospodářství i jednotlivých podniků je zcela zásadní nejen jejich odborná příprava, ale také mravní a volní příprava. Tu usnadní absence soukromého vlastnictví peněz, což znemožní korupci ve své podstatě (viz NESARA ČR). V kombinaci s příklady dobré praxe pak na takové přípravě vyroste generace takových podnikatelů, kteří podnikání neberou jako výsadu, ale jako službu, za níž dostávají přiměřený objem platebních nároků.

Zdravé národní hospodářství vyžaduje minimální redistribuci daněmi. Daně představují dobrý regulativ v současném systému, ale ten se zdravým národním hospodářstvím nemá téměř nic společného. Ideální je jediná daň ze spotřeby - daň z obratu s mezní sazbou 10 až 15 %. Více již nelze tvůrce hospodářské prosperity zdorojově omezovat. Výnos takové daně bohatě stačí na financování úsporného státu a veřejných statků, to vše při výrazné redukci neproduktivního politického systému a složitého právního systému. 

Národohospodářská strategie je nepolitická a je koncipována výhradně na nejvyšší odborné úrovni s využitím všech dostupných poznatků a technologií. Poznatky i technologie nelze ani privatizovat ani zatěžovat patenty, jsou totiž nástrojem zdravého národního hospodářství. To znamená, že odpadnou různé úřady, které pouze neproduktivně komplikovaly přístup k poznatkům a technologiím. Každému národnímu hospodářství se také otevře přístup k dosud utajovaným technologiím, které mocenské skupiny používaly a dosud používají k uhájení svých mocenských pozic.

Jak již bylo uvedeno dříve, cílem národního hospodářství je materiální zajištění důstojného lidského života. To je tedy příslušný cílový vektor, směr, kterým se národní hospodářství nadále musí ubírat. Jedná se o rámec, v němž se rozvíjí lidská tvořivost, aniž by navzájem kolidovala. Každý člověk tak bude mít možnost v tomto rámci ze sebe vydat to nejlepší v celospolečenský prospěch a sám tak přiměřenou část tohoto prospěchu čerpat. I zde je třeba zdůraznit, že lidé, kteří se nehodlají na celospolečenském prospěchu podílet svou prací, přirozeně ztrácejí některá hospodářská práva. To je pro ně negativní zpětná vazba, aby si uvědomili, že se jim takový přístup nevyplatí a že je vždy lépe přispět ke společnému blahu.

Pracujme tedy na tom, aby se v naší zemi mohlo zdravé národní hospodářství co nejdříve uplatnit, protože současný systém je před zhroucením  a naše země je řízena cizími zájmy na náš úkor.

Žádné komentáře:

Okomentovat

 Rok 2024 - rok přelomových změn Světlo vítězí Je již konec ledna 2024 a globální mafiánská elita již pomalu přiznává porážku. Je to patrné ...