Není si s kým popovídat?
Pár slov o svědomí
Mnozí z nás čas od času mají pocit, že jsou tak nějak sami, a to i když jsou ve společnosti jiných lidí, s nimiž ale není řeč nebo jsou prostě jiné nátury a chybí téma k rozhovoru. Nezoufejme, máme si totiž vždy možnost popovídat prostřednictvím toho, co nás činí lidmi. Je to naše svědomí.
Proč je svědomí výsadou lidí a proč se nekteří lidé ke svému svědomí nehlásí? Zkusme se tedy zamyslet a hledat odpověď. Každý z nás se jistě setkal se situací, kdy dostal nějaký úkol, k jehož splnění měl nějakou vážnou výhradu. Když má například obchodník poslechnout hlas svého šéfa, který kromě zisku podniku za každou cenu nevidí škody, jež takový přístup plodí, obchodník se svědomím se okamžite sám sebe ptá, zda má vůbec obchodní případ zahájit natož jej dovést do konce. Mnozí si jistě vybaví opačnou situaci, kdy tzv. šmejdi nabízeli podřadné zboží a služby za přemrštěné ceny, jakoby se nechumelilo. Ti své svědomí totiž zapudili a na jeho místo přijali démonický hon za bohatstvím.
Na příkladu vidíme, že skuteční lidé nikdy nečiní nic, co se příčí jejich svědomí. Ti, kteří se ke svému svědomí neznají, postupně přestávají být lidmi a stávají se z nich bytosti řízení temnými pudy a silami. Takové bytosti mají démonické znaky chování, následují totiž hlasy, které jim velebí moc peněz a bohatství ("úspěch") jako to nejdůležitější v životě. Co na tom, že to není život lidský, ale démonický...
Vraťme se ale k tomu, čím lidské svědomí vlastně je, když je tak často v lidech ničeno temnými silami. Lidské svědomí je totiž portál ke Světlu, k tomu, čemu se často říká Bůh. Proto většina zločinců recidivistů přiznává, že na své svědomí nehledí a neznají se k němu. Naopak lidé, kteří se snaží žít mravně a dychtí po mezilidské sounáležitosti a přátelství, se buď jako věříci k Bohu modlí nebo jako skrytí věřící - gnostici a lidé racionální mají své svědomí jako svého vnitřního průvodce životem.
Naše svědomí nepotřebuje verbální, tedy slovní komunikaci. zcela postčí, když k němu nasměrujeme svou mysl a hovoříme s ním v duchu. Tyto vnitří rozhovory mají obrovskou výhodu v časech označovaných jako časy temna. Takový čas vnímáme i dnes na základě míry falše, manipulace a skutečných dezinformací plynoucích od představitelů a sluhů současného systému. nejinak to ale bylo i v dobách předchozího systému, v němž byla tak jako dnes snaha tehdejší moci učinit z nás poslušné stádo bez osobního vědomí a svědomí každého člověka.
Pokud nám dnes někdo nabídne snadnou cestu k penězům jako způsobu vyrovnání se s inflací a celkovým procesem odbourávání lidských svobod, naše svědomí se okamžitě ozve a poskytne nám obraz pokusu o zkorumpování, zotročení, odlidštění. Kolika zaměstnancům velkoskladů se naplnila jejich představa evokovaná reklamou plnou usměvavých skladníků zjevně ve stavu blaženosti nad tak skvělým zaměstnáním? Kolika z těch, kteří ty reklamy viděli a byli bez zaměstnání, zablikalo varovné světélko jejich svědomí a poohlédli se jinde? Vidíme, že naše svědomí je vlastně náš anděl strážný, který hlídá, abychom nezklouzli z cesty lidí, jejichž důstojnost je právě v onom niterném vztahu je svědomí a v dialogu s ním. Takoví lidé pak bývají i lidé vědomí, nadáni schopností bezpečně rozeznávat pravdu od lži, skutečnost od fikce a pravost od falše.
Kráčíme-li po cestě života, na níž na nás čeká řada roztodivných překážek a úkladů, potřebujeme oporu. Tou oporou je přitom to, k čemu se stačí pouze myšlenkově navázat - naše svědomí. Řiďme se každý svým svědomím při každém rozhodvání o našich dalších krocích. Nekolaborujme se silami temnot, jež se nás snaží z cesty důstojných vědomých lidí svést do otroctví moci a peněz. Pracujmer vždy tak, abychom svou prací tvořili skutečné hodnoty prospěšné nejen nám, ale celé společnosti. naučme se mít své svědomí jako svou vrbu, svého rádce a svého průvodce. Žádný Mesiáš vystupující jako spasitel není tím, za koho se vydává. Díky svědomí si každý z nás nosí Boha v sobě a stačí se pouze s ním pravidelně radit. Každý z nás je sám se svým svědomím i svým spasitelem, přirozeně a lidsky. Proto se bez obav držme cesty, na níž nás vede naše svědomí. Na té cestě pak k našemu nemalému překvapení začneme potkávat lidi, kteří jsou nám tak nějak blízcí. I oni se totiž řídí svým svědomím. Takto pak zcela přirozeně vznikají přátelské mezilidské vztahy naplněné oprávněnou důvěrou a vedou k lidské sounáležitosti.
Nyní již každý z nás může směle vykročit tou cestou, na níž doslova ukazuje jeho svědomí. Je to cesta fyzického i psychického zdraví, na níž se posiluje lidské vědomí sounáležitosti při osobní odpovědné svobodě každého člověka. Svědomí je tím, co nás, lidi, spojuje, nikoli to, co nás rozděluje. Čím více nás po této cestě půjde, tím rychleji a snáze se vymaníme z otroctví vulgárního bezduchého materialismu jako vstupenky do spárů temné moci. Nebojme se jí, protože ona tím, jak sílíme a množíme se, slábne.
Vědomí lidé řídící se svým svědomím jsou loučemi, jež svítí ostatním na cestu. Buďme také těmi loučemi! Je to jen na nás...
